Exkluzivní reportáž CDT o Dakaru pro zákazníky Genei

, 8 februára 2010, 0:00

DAKAR 2010 Celou první polovinu závodu se modlíte, ať vydržíte alespoň do volného dne a od půlky se modlíte, aby už to skončilo… tak to je Dakar! Nejnáročnější vytrvalostní závod na Světě nezůstává nic dlužen své pověsti… Média u nás přinášela zprávy o extrémní náročnosti letošního Dakaru…

Většinou jsme zvyklý, že novináři často a rádi přehánějí v honbě za skvělým titulkem a tím vyšší sledovaností toho či onoho časopisu, internetového portálu či televize. Jisté však je, že letošní Dakar byl opravdu náročnější než předcházející ročníky. Hlavní důvod však nebyl v jeho délce či množství konkurentů, ale dle mého názoru ve volbě trati. David Castero, jako šéf trati, ve snaze udržet pověst závodu, jako nejnáročnějšího podniku Světa se snažil vybrat opravdu náročné pasáže v horských řečištích, přes pískové pláně, které se po pár průjezdech měnily v nebezpečnou zamlženou krajinu s prachovou clonou. Zapomněl však na to, že zde mnoho lidí platí startovné za to, aby si závod užili a něco viděli.

Všudypřítomný feš-feš (jemný prach pohlcující všechny stroje a poletující všude tak, že nebylo vidět někdy ani na metr) tak ve většině případů zahalil pro většinu účastníků krásné scenérie, kudy závod projížděl. Argentina a zvláště pak Chile je plné krásných cest, štěrkových pist či písečných dun, ale organizátoři nechali závodníky tyto cesty jen napříč přejíždět a hurá opět do nekonečných kamenitých řečišť či prašných náhorních planin. Ani těch pověstných písečných dun v oblasti Atacamy nebylo tolik. Spíše jen projíždění okolo nich v nezáživných rozbitých cestách či písku plném velbloudí trávy. Dvěma slovy: nuda a utrpení. Nuda z hlediska monotónnosti tratí, utrpení jak pro posádky, tak zvláště pak pro techniku, která dostávala co proto. Po skončení tohoto ročníku volala většina posádek po navrácení rallye zpět do Afriky a nám nezbývá než s nimi naprosto souhlasit.

I díky zrádné a opravdu „stupidně“ řešené trati bylo tolik zbytečných úrazů a následných odpadlých jezdců a posádek. Za všechny můžeme jmenovat třeba českého jezdce Mirka Zapletala, který za jedním horizontem na dlouhé pláni trefil kráter v zemi tak, že mu praskl obratel a musel být hospitalizován a operován ještě na území Chile. Naopak výhodou Argentiny nebo Chile je velmi příjemné přijetí závodu místními, kteří tvoří skvělou kulisu a stojí jich podél tratí doslova statisíce. Usmívají se a mávají neúnavně všem bez rozdílu národnosti a jsou velmi přátelští a srdeční. To je opravdu silný zážitek, na který jistě bude naopak každý vzpomínat jen v dobrém. Bohužel někde se toto nadšení mění až v hysterii a může končit i katastrofou, když neukáznění diváci vbíhají do trati a stojí nebezpečně blízko projíždějícím vozům. To se stalo osudné i mladé ženě, kterou srazilo jedno ze závodních aut hned v druhé etapě letošního ročníku.

Dakar je však velký kolotoč a bohužel k němu každoročně patří mimo skvělých sportovních výkonů, slávy a šťastných úsměvů vítězů i mnoho zklamání a slz poražených. Pokud na Dakar nevyrazíte s osvědčenou, léty prověřenou technikou i posádkou, nemáte prakticky šanci na valný úspěch. Mnoho dobrodruhů si chce jen ve svém životním kalendáři odškrtnout kolonku s názvem „rallye Dakar“ a ti pak většinou končí po pár etapách a jen malá hrstka jich vidí cílovou rampu. Také štěstí hraje v případě takto dlouhého závodu velkou roli, ale jak se říká: „štěstí přeje většinou připraveným…“. Mnoho týmů a jezdců v polovině závodu nechápe, jak je vůbec mohlo napadnout se přihlásit, co tady vůbec dělají! Ale věřte, že ať dojedou či nedojedou do cíle, tak nejdéle za měsíc po skončení Dakaru začnou přemýšlet o tom jak se lépe připravit na ten následující ročník. Dakar je zatím blíže neprobádaná droga a jak k ní jednou přivyknete, jen těžko se jí zbavíte!

Další informace na fritech.cz.

 

Komentáre

Ešte nikto nekomentoval tento článok. Buďte prvý!