Na co budou jezdit auta v budoucnosti? Stane se novým pohonem elektřina, vodík nebo kuchyňský olej? Bude důvodem přechodu na alternativní paliva vyčerpání zásob ropy, drahý benzín nebo ekologie? Je vůbec reálné masové využití aut na alternativní paliva? Představujeme sedm alternativních pohonů!

Do nádrže automobilu lze dnes nalít kromě benzínu třeba líh nebo kuchyňský olej. Mají ale taková paliva budoucnost? Hovoří se také o elektromobilech, autech na vodík, vzduch nebo CNG. Masovému využití těchto technologií však brání různé technické problémy. Jaká známe alternativní paliva?

Benzín nebo nafta nejsou již jediným automobilovým palivem. V současné době lze jezdit na CNG, biopaliva, vodík nebo elektřinu. Popohání vývoj alternativních paliv obavy z vyčerpání zásob ropy, obyčejný business nebo snaha snižovat emise? Hrozí „ropný zlom“ a po něm tak obávaná krize? Uspokojivou odpověď ještě asi pár let nedostaneme, ale jedno je jasné: ceny ropy jsou nestálé a po nedávném poklesu opět hrozí jejich nárůst. Není proto na škodu poohlédnout se po něčem jiném, co by mohlo nahradit tradiční paliva.

Jaké máme možnosti? Budeme jezdit na elektřinu, vodík nebo biopaliva? Přinášíme informace o sedmi alternativních palivech. Ovládnou automobilový průmysl budoucnosti nebo se jedná o v praxi nepoužitelné technologie, které budou užívat pouze skupiny nadšenců? 

1. Auta na elektřinu (elektromobily)
O elektromobilech už bylo napsáno hodně. Jejich princip je zdánlivě jednoduchý: baterii auta zapojíte večer do zástrčky a ráno můžete jet. Jde o slibnou technologii, která ovšem stále naráží na řadu nedostatků. První a zásadní nedokonalostí elektromobilů jsou právě baterie. Ty současné mají nízkou kapacitu a krátkou životnost i dojezd. Moderní Li-ion baterie, které jsou technologicky vyspělejší, jsou zase velice drahé.

Pokud by se měly elektromobily uplatnit masově, bylo by nutné vybudovat síť „dobíjecích stanic“. A přitom narážíme na další překážku: elektrická síť není na elektromobily připravená. Většina lidí se vrací z práce přibližně ve stejnou dobu. Pokud by všichni najednou zapojili své elektromobily do sítě, hrozil by kolaps.

Společnost ČEZ, která se rozhodla vývoj elektrických automobilů podporovat, přišla s novou myšlenkou: auto zaparkujete k dobíjecí stanici a na obrazovce si zvolíte čas, do kdy chcete mít baterie nabité. Automatika pak sama spustí nabíjení v době nižší zátěže sítě. Nicméně není jasné, zda takové řešení bude dostačující. Pokud by došlo k masovému nasazení elektromobilu, zvýšila by se spotřeba elektrické energie a musely by být vybudovány nové elektrárny.

Jiným řešením, o němž se uvažuje, je využití sluneční energie, která by poháněla elektromobily přes solární panely umístěné na střeše. Toto řešení je ale zatím hudbou budoucnosti, protože při dnešní spotřebě a nízké účinnosti solárních panelů by takové auto moc daleko neujelo. Lepších výsledků dosahují jen experimentální prototypy, které asi ještě pár let zůstanou mimo dosah zákazníků.

2. Auta na líh
Alkohol je nejen oblíbenou složkou mnoha populárních drinků, ale i účinným palivem. Už dnes je v mnoha zemích malé procento lihu povinnou součástí benzínu. Ale proč se benzínu nezbavit úplně a nejezdit na čistý líh? K tomu je samozřejmě nutné auto se speciálním motorem.

Líh jako automobilové palivo je velmi oblíbený například v Brazílii. Jenomže ceny ropy i líhu kolísají. Takže někdy je výhodnější jezdit na benzín, jindy na líh. Proto v poslední době vzrostla obliba automobilů se dvěma motory. Pokud půjde cena líhu nahoru, jednoduše přepnete páčku a můžete zase jezdit na zastaralý a nemoderní (přesto ale v tu chvíli levnější) benzín.

Otázkou je, jakým způsobem líh získávat. Jak se ukázalo, vyrábět palivo ze zemědělských plodin jako je kukuřice, řepka nebo sója není úplně nejideálnější řešení. Biopaliva tzv. 2. generace se vyrábějí z rostlinných zbytků, případně speciálně pěstovaných energetických rostlin. K jejich pěstování lze využívat málo úrodné půdy. Nedávno ale několik podobných projektů skončilo neslavně. Jak se ukázalo, ze slámy, roští a pilin se líh získává velice těžko. Samotné pěstování energetický rostlin zase vyžaduje hodně vody, hnojiv a mechanizace. A konečně, investoři s překvapením zjistili, že na málo úrodných půdách dosahují malé úrody.

3. Auta využívající olej z řas (biopaliva)
Do biopaliv 3. generace jsou vkládány velké naděje. Tato alternativní paliva vznikají z řas, které produkují kapičky oleje, jež mohou být poměrně snadno přeměněny na palivo. Výnos na jeden hektar může být až 30 x vyšší než při použití nejrentabilnějších energetických rostlin.

Pěstování je v podstatě jednoduché: řasy potřebují jen slunce, teplo, CO2 a živiny. To vše řasám poskytuje speciální zařízení, tzv. „bioreaktor“, v němž řasy vytváření olej, jenž je možné využít pro pohon automobilů. Pokud si ale chcete palivo z řas natankovat, zklameme vás. Celý projekt je teprve na začátku a ještě nějaký čas potrvá, než bude běžně dostupný.

Vědci ale zašli ještě dál. Díky genetické úpravě vznikla biopaliva 4. generace. Upravené bakterie vyrábějí palivo s takovou účinností, že spotřebují více CO2, než je pak vypuštěno do ovzduší. Přebytky se zachytí a uloží do země. Tato technologie je ale teprve ve vývoji a její použitelnost v praxi je zatím nejasná.

4. Auta jezdící na kuchyňský olej
Jezdit na kuchyňský olej? Tato nová móda pronikla také do Česka. Do upraveného motoru je možné nalít běžný rostlinný olej, který se používá na vaření. A nejen to – olej, který do auta nalijete, nemusí být ani nový. Po vyčištění je možné jezdit na použitý olej, například z fritovacího hrnce.

Abyste mohli na kuchyňský olej jezdit, je potřeba upravit motor. Úpravu lze provést na většině (především starších) dieselových motorů. Přestavba stojí kolem 40 000 Kč a řidiči tvrdí, že se jim náklady vrátí zhruba po 50 000 ujetých kilometrech. Návratnost se odvíjí od druhu použitého oleje a od aktuální ceny nafty.

Ale pozor – české zákony olej jako palivo neuznávají a řidič se tedy může setkat s problémy. Ani vliv na životní prostředí není dosud jasný, i když mají rostlinná paliva lepší výsledky v produkci oxidu uhličitého, při spalování oleje mohou vznikat další nebezpečné látky.

5. Auta na vzduch (Airpod aspol.)
Nápad využívat vzduch pro pohon automobilů se zrodil počátkem 90. let, ačkoli podobné technologie byly známy už dříve. Teprve lucemburská firma MDI však uvedla celou koncepci v život a v současné době připravuje svůj první vůz do prodeje. Automobil na vzduch by měl být zákazníkům k dispozici už v prosinci letošního roku.

Celý princip vypadá ideálně – auto má malý kompresor a obrovské nádrže na stlačený vzduch. Připojíte ho k elektrickému proudu, který natlakuje plyn do zásobníků během dvou minut a spotřebuje přitom elektřinu zhruba za 20 – 30 Kč. Dojezd na plnou nádrž má být asi 200 km. Samotné auto pořídíte za 6 000 euro (asi 155 000 Kč).

I tato revoluční myšlenka má svá ALE. A je jich hodně. Především, uvedení na trh v prosinci není jisté. Již v minulosti byl totiž termín zahájení prodeje posunut. Také samotné technické hodnoty nevzbuzují důvěru. Dojezd 200 km považují experti přinejlepším za nadsazený, stejně jako maximální rychlost vozidla, která má být pouhých 70 km/h. I to se některým odborníkům zdá nadsazené. A konečně, motor neoplývá nijak oslnivým výkonem (pouze kolem 4 kW). Pokud by se však přece jen černé předpovědi o konci ropy vyplnily, mohl by být tento model použitelný například pro přepravu na letištích nebo popojíždění v centrech měst.

6. Auta na vodík
Není to tak dlouho, co nás vodík měl zachránit. Celá ekonomika měla jet na vodík a my se měli zbavit závislosti na ropě. Vodíkové hybridy jsou vlastně elektromobily, ovšem místo baterií mají vodíkové články. Ty vyrobí elektřinu a vedlejším produktem je pouze vodní pára. Pořád je tu ovšem jedna velmi podstatná překážka – na Zemi nikde čistý vodík nezískáte, musíte ho vyrobit. A na to je potřeba energie.

Vodík je možné vyrobit poměrně snadno ze zemního plynu, kterého jsou o něco větší zásoby než ropy. Celkový problém závislosti a vyčerpatelnosti však vodíková technologie neřeší. Další možností je rozklad vody, který ale potřebuje elektřinu. Ta může vznikat v jaderných elektrárnách nebo ze solárních panelů. Většina elektřiny je ale stejně zatím vyráběna spalováním fosilních paliv. Připočítat je také nutné náklady na stlačení plynu a dopravu vodíkových nádrží.

Ke spalování vodíku v automobilu jsou potřeba palivové články. Jejich výroba je nákladná a vyžaduje vzácné kovy, například platinu. A konečně, nádrže na vodík zabírají dost místa. V budoucnu snad dokážeme vodík chemicky vázat na krystaly kovů, čímž se problém skladování vyřeší. První prototypy zaberou – v přepočtu na ujeté kilometry – jen polovinu místa ve srovnání s elektrickými bateriemi.

Ale proč se obtěžovat s palivovými články a podobnými složitostmi? Vždyť vodík tak hezky hoří! Proč nepohánět auto přímo spalováním plynu? I takové pokusy tu jsou. Automobily jedoucí na stlačený zemní plyn (CNG) jsou už pár let běžnou záležitostí a ukázalo se, že pokud do plynu přidáme malé procento vodíku, spalování je efektivnější a vzniká méně zplodin.

7. Auta na zemní plyn (CNG)
Stlačený zemní plyn (Compressed Natural Gas) je fosilní palivo, stejně jako ropa. A stejně jako ropa produkuje skleníkové plyny. Je jich ovšem daleko méně. Auta na zemní plyn jsou k životnímu prostředí šetrnější než ta benzínová. Jsou také bezpečnější. Pokud dojde k úniku plynu, CNG se ve vzduchu rychle rozptýlí a nevznítí se tak snadno.

Většinu benzínových aut lze snadno přestavět na CNG. Hlavní nevýhodou této technologie je velikost nádrží, které často zaberou celý kufr auta. A také nízká hustota čerpacích stanic. V Evropě je najdete především v Itálii, u nás se jejich počet pohybuje kolem dvaceti.

Většina vlastníků si tak musí k autu pořídit ještě domácí čerpací stanici. Poněkud lepší je situace v USA, kde obliba těchto automobilů stoupá díky daňovým úlevám a růstu cen benzínu. Na jeden m3 plynu ujedete auto na CNG zhruba stejnou vzdálenost jako na litr benzínu – cena je však asi jen 15 Kč. Pořizovací cena zhruba odpovídá dieselovému motoru

Zdroj: www.levnaenergie.cz