Jednou z největších výtek vůči elektromobilům, které se chystají ovládnout automobilový trh, je problém ekologické likvidace baterií. Tato technologie, které se říká „zelená“, bude za několik desetiletí možná větším problémem pro životní prostředí než vozidla se spalovacím motorem. V tomto článku vysvětlíme, nakolik se toto tvrzení shoduje se skutečností.

Proč recyklace 12V baterií nebyla problémem, ale recyklace baterií pro elektromobily je?

Lidé mohou argumentovat: „Autobaterie jsou na trhu již dlouho a nikdy s nimi nebyl žádný problém.“ To bohužel není úplně pravda. Zpočátku nebylo možné olověné součásti recyklovat, ale v posledních letech byla vyvinuta technologie, která umožňuje recyklovat celou baterii. Nyní tak lze již říci, že se podařilo dosáhnout úplné recyklace autobaterií – všude, snad s výjimkou nejméně rozvinutých zemí.

Lithium-iontové baterie používané v dnešních elektromobilech jsou však něco úplně jiného. Jedná se o mnohem složitější zařízení, která se skládají z desítek různých materiálů. Není divu, že proces jejich výroby je složitý a náročný. Z toho vyplývá, že i jejich recyklace je velmi komplikovaný, energeticky a pracovně náročný proces. V souvislosti s rostoucím počtem elektromobilů tak vyvstává problém, co s použitými bateriemi.

V roce 2021 dosáhl podíl nově registrovaných osobních elektromobilů v Evropě 3,1 % a překročil jeden milion kusů. Otázka, co dělat s tak velkým množstvím použitých baterií po skončení jejich životnosti, je stále palčivější.

Existuje něco jako repasovaný bateriový článek?

Obecně dnes můžeme říci, že je možné lithium-iontové články recyklovat a získávat z nich materiály, které obsahují. To, že něco lze udělat, však ještě neznamená, že se to vyplatí.

Za současné rozšíření elektromobilů je zodpovědná Evropská unie, jejíž směrnice tento typ vozidel podporují. Unie se zároveň obávala, že pokud by zavedla příliš přísná pravidla pro recyklaci baterií, automobilový průmysl by čelil velkému problému, který by zbrzdil jeho růst. Výrobci jsou tak v současné době povinni recyklovat pouze minimálně.

Články se prozatím demontují ručně a s velkou opatrností. Pokud demontáž neprovádí příslušně způsobilá osoba, mohou se vznítit nebo dokonce explodovat. Proto se demontáž obvykle provádí v ochranném oděvu.

Další krok je však ještě obtížnější, protože teprve poté lze jednotlivé materiály oddělit. S hliníkovým obalem není žádný problém. Poměrně snadno se z něj také oddělují plastové a měděné součásti. Skutečnou výzvou je však poslední krok – získání nejcennějších surovin, konkrétně lithia, kobaltu, niklu a manganu.

Jak již bylo zmíněno, technologie pro jejich separaci existuje, ale je velmi náročná na práci a energii, což znamená vysoké náklady a emise uhlíku. To automaticky vede k argumentu, že recyklace elektromobilů není vůbec méně škodlivá pro životní prostředí než u spalovacích automobilů.

Vědci se však neustále snaží najít způsoby recyklace drahých kovů, z nichž se v Evropě žádný netěží ve velkém. Má-li být i tento proces hospodárný a šetrný k životnímu prostředí, je třeba dosáhnout pokroku.

Shrnutí

Vzhledem k tomu, že v souvislosti s touto technologií existuje mnoho nevyřešených otázek, není divu, že baterie a jejich materiály jsou dodnes ožehavým tématem. Všichni víme, že v současné době existují nevyřešené problémy, které, pokud by zůstaly v této fázi, by v žádném případě neznamenaly, že elektromobily budou ekologické.

Faktem však je, že rozsah globálních investic je obrovský. Politická a ekologická lobby se jednoznačně staví za BEV (battery electric vehicle). Je proto těžké říci, zda v době, kdy se budou elektromobily vyrábět skutečně masově, budou existovat mnohem účinnější řešení recyklace než nyní a nebudou vznikat obrovské skládky baterií.