Budoucnost neznačkových autoservisů – Jsme neproduktivní

, 21 mája 2012, 0:00

Další díl našeho malého seriálu o budoucnosti neznačkových servisů.Téma číslo 3. Jsme neproduktivní Při opravách a údržbě aut je dosahována velmi malá produktivita práce. Je to dáno neznalostí techniky a postupů oprav, ale zejména nízkou úrovní plánování práce.

Dnešní téma navazuje na téma číslo 2. – Opravy jsou předražené. Jsou předražené nejen z pohledu předražených náhradních dílů, ale i díky nízké produktivitě práce.

Vím ze zkušenosti, že pouštět se na úrovni neznačkového servisu do diskuze o produktivitě práce, je velmi složité. Ale pokud chceme i v budoucnu zajistit konkurenceschopnost neznačkového sektoru, tak se tomu nevyhneme. Proč tedy máme nízkou produktivitu práce?

1. Čekání na dodávku dílů
Vraťme se k příkladu běžné zakázky v neznačkovém servisu. Ráno přijíždí vozidlo na běžný servis – inspekci. I přesto, že zákazník jezdí do našeho servisu již léta, zjišťujeme, co na autě budeme dělat a které díly je třeba objednat. To je hned první časová ztráta – neproduktivní čas. Jistě to není vždycky tak, někde jsou díly již v servisu, ale často se ještě další díly na opravu doobjednávají. A auto visí na heveru, protože se díly musí nejprve vybrat z katalogů, zjistit jejich dostupnost a cena a pak se čeká na dodávku dílů. Další časová ztráta. Někdy si ještě k tomu jedete pro díl na pobočku sami, protože je to rychlejší! To jsou další náklady a čas.

2. Čas vlastní opravy
Dalším místem, kde se výrazně projevuje nízká produktivita, je čas na vlastní opravu.

Neznačkový servis si musí poradit s každým vozem. Nemá zažitou práci každý den na stejném typu, mnohdy musí pracně hledat, jak se vůbec odstrojí kryty motoru, jak se dostat na svíčky či kde je sakra ten pylový filtr zase zastrčen!

Při práci na starších vozech je navíc všechno zarezlé, obouchané a nejde to dolů. Mechanik se za to bojí zabrat, aby to neprasklo, nebo se na to musí s ohřevem. Jen vzpomeňte zarezlé „odvzdušňováky“ na brzdách, kolik aut má následkem toho prošlou brzdovku, protože to nejde povolit!

A to není vše. Neznačkový servis nemá ani možnost mít speciální nářadí na všechny typy aut. A tak si musí poradit s universálem, nějakým udělátkem a to vše opět čas opravy prodlužuje.

Neznačkový servis navíc nemá odpovídající technické podklady a znalosti. Všechno se učí tak zvaně za pochodu, mnohdy metodou pokus – omyl. Kolik to stojí! Navíc najděte dneska na dvoře dvě stejná auta na prohození dílů – jestli je to v tom! Nových typů aut stále přibývá a jsou stále složitější. Doba kdy byla Škoda 120, Favorit, Žigul a Trabant jsou nenávratně pryč. Dnes ani nestačíme vnímat, která značka přichází na trh zase s novým typem, kolik je vlastně motorů ve Škodovce ani co se má při které inspekci kontrolovat.

3. Přístrojová technika
Posledním místem, kde se ztrácí produktivita, je pak diagnostika a přístrojové vybavení. Jo, to by se to dělalo se značkovou diagnostikou! Ale jak má neznačkový servis diagnostikovat různé značky. A tak to spolu nekomunikuje, nebo jen s některými staršími vozy, nebo něco nejde přečíst. Nejde to odblokovat, vymazat, aktivovat. Je na to třeba osciloskop, a celá znalost diagnostikování vozidel. Ale kde vzít čas a peníze na desítky hodin školení, na stále dražší přístrojovou techniku, na aktualizaci softwaru? Bez přístrojů již ani neodblokujeme elektrickou parkovací brzdu, ale pak nemůžeme ani vyměnit brzdové destičky – Co budeme dělat?

V menším servisu je pak investice například do 3D geometrie ekonomickým nesmyslem, který se nikdy nemůže zaplatit. Jak ale pak tu geometrii nastavit?

4. Plánování práce
Vzhledem k výše uvedeným třem bodům je pak plánování práce téměř nemožné. Odhadnout dopředu, kolik bude která oprava trvat, je jako věštit ze skleněné koule. Proto si neznačkové servisy nabírají méně práce, neplánuji jí, a řeší práci tak, jak přichází. Občas nestíhají, pak je majitel vozu otrávený, občas práci nemají a stojí a s nimi i celé drahé vybavení servisu a to jsou další ztráty. A jak práce ubývá, stává se to stále častěji ve více servisech, ale s cenou již není kam jít. To už by se nevyplatilo vůbec servis provozovat! Již není kde brát! – A nebo přece je?

5. Ostatní administrativní zátěž
To už je jen pro dokreslení těžké situace neznačkového servisu. I to však zdražuje naši práci. Kolik papírů je třeba vykazovat pro „Berňák a Sociálku, ČOI, BOZP, Hasiče, Živnosťák“ a další. Velká firma na to má svoji administrativu, tam se na to pracovník vyplatí, ale kdo to má dělat v malém neznačkovém servisu? No přece majitel – ten může za vše a tak to dělá namísto produktivního času při opravách vozů po večerech, nebo také často nedělá a riskuje …

Výsledkem výše uvedených skutečností je výrazně delší čas na opravu, než uvádějí časové normy výrobců. Výsledkem toho je, že i při nižší hodinové sazbě na opravu vozu v neznačkovém servisu se cena za opravu blíží ceně ve značkovém servisu.

Cenová konkurenceschopnost neznačkového servisu klesá díky jeho nízké produktivitě práce a díky předraženým náhradním dílům!

Kudy z toho tedy ven?
Je třeba začít u sebe, v každém servisu, je třeba začít plánovat práci, u každého zákazníka, u každého vozidla. Vědět, co se na autě bude dělat, podle toho objednávat díly, provádět důslednou preventivní – plánovanou péči o vozidlo. Zdá se to utopií, ale jiná cesta není. Jak lze toto realizovat, s kým, s jakou podporou?

Jak tedy dál, na to budeme hledat odpovědi v dalších pokračováních tohoto seriálu článků Budoucnost neznačkových servisů – je vůbec nějaká?

 

autor:
Zdeněk Svoboda
autoAkademie

Úvod

Téma číslo 1.
Nebude co dělat!

Téma číslo 2.
Opravy jsou předražené!

Téma číslo 3.
Jsme neproduktivní!

Téma číslo 4.
Používáme nevhodné díly!

Téma číslo 5.
Úroveň zákaznických služeb neodpovídá potřebám a očekávání zákazníků!

Téma číslo 6.
Neumíme se bránit! Neznáme konkurenci, jak pracuje a jakou má strategii na trhu!

Téma číslo 7.
Jak přežít?! Jak zachovat neznačkový autoservis?

 

Komentáre

Ešte nikto nekomentoval tento článok. Buďte prvý!