Křišťálovou kouli nebrat aneb Z Nového světa II.

, 9 decembra 2014, 10:31

V minulém čísle jsem se rozepsal o svých zážitcích z prázdninové cesty do Spojených států. Držel jsem se spíše pohledu turisty a návštěvníka. V dnešním článku bych se chtěl zaměřit na to, jak vypadá servis vozidel a prodej dílů.

Úvodem
Dopravní předpisy ve Státech se diametrálně liší od těch našich. Ne, že by se nejezdilo auty a vpravo, ale přístup amerického řidiče k řízení a dodržování předpisů je naprosto odlišný od toho českého.  Myslím většinově českého. Přestože se městem ve Státech jezdí rychlostí i 55 mil/hod (ekvivalent našich 88 km/hod) jízda je klidná a bezpečná. Pravdou je, že se zde moc nevyskytují přechody pro chodce a tím chodci.  Všechno obyvatelstvo je totiž právě v těch autech. Plynulosti napomáhá několik okolností. Dopravní předpisy a výkon místní policie, rychlost soudů na jedné straně a přístup amerických řidičů na té druhé. U nás máme taky dopravní předpisy, řekne si většina z vás. Máme, ale je tady to ale. Ve Státech se žádné kompromisy nevedou. Jde přece o život. Tady i tam. Navíc mají několik předpisů, které silniční dopravu dělají plynulejší a bezpečnější.  Příklady: Na červenou v křižovatce můžete odbočit doprava. Na oranžovou můžou projet jen dvě vozidla. Ve světelné křižovatce se můžete otočit do protisměru. Za stojícím školním autobusem se trpělivě čeká, dokud drobota nevystoupí a nepřejde na druhou stranu. Máte-li v nákupu alkohol, nesmíte ho mít na místě spolujezdce.

S tím souvisí i postih řidičů pod vlivem alkoholu. V místním pondělním deníku jsem si přečetl následující článek. „V sobotu dne 23. srpna havaroval na dálnici směr San Diego 48letý John Harwet z IrvineDeerfield 46A ve státě Kalifornia V krvi mu bylo naměřeno 2,15 promile. Po vystřízlivění na místní policejní stanici, předstoupil řidič v neděli 24. srpna před soudce“. Zde byla fotka řidiče se sklopenou hlavou“ s velkým titulkem „Lituji svého chování“ a článek končící zněním rozsudku. Pachateli byla stanovena pokuta 1.000 USD + 200 hodin veřejných prací, které nastoupil v pondělí. Zajímalo by mne, kam jezdí poslanci z dopravního výboru už 25 let na zkušenou. Asi do Keni. Soudě podle té divočiny jaká u nás v silničním provozu panuje.

Servis
Jak jsem zmiňoval v prvním článku, Američané toho dost najezdí ať už za prací či s dětmi za koníčky.  Ujet zde za rok 20.000 mil (ekvivalent našich 32.000 km) není žádnou výjimkou a tomu odpovídá i přístup k svému vozu. Američané péči nezanedbávají. Stejně jako u nás je zde autorizovaný a nezávislý servis. Podobný je i trend prodávat vozidla s prodlouženou zárukou. Nabídka servisů je s ohledem na počet vozidel a jejich průjezd vyšší a někdy máte pocit, že servis je na každém rohu. Přestože je zde na každém rohu, ceny základního servisu jsou stejné. Značkový servis, standardní výměna oleje, stojí ve značce 50$ (ekvivalent 1.000 Kč) a v neznačce 20$. Přestože se většinou z marketingových důvodů uvádí cena 30$.  Spíše však ve formátu přeškrtnuto a přepsání dvacítkou. Co za svých 50 potažmo 20$ americký řidič získá? Prohlídku, kompletní výměnu plně syntetického oleje a takzvanou rotaci kol. No nekupte to za těch 400 korun. Poznámka k rotaci kol. Když jsem poprvé slyšel o standardu „tirerotation“ škublo mi v koutcích. Co je tohle za marketingový nesmysl? Ale pak jsem naznal, že tady vše má nějakou logiku a musíte uznat, že při sundaných kolech, u každé prohlídky, se dá zjistit o brzdách více, než pouhým pohledem přes kryty kol. Poslední poznámka je, že uvedené ceny jsou bez daně. Daň má každý stát jinou a kupříkladu v Kalifornii činí, na naše poměry neuvěřitelných, 8%. Co se týče spotřební daně, tak ta tady ještě nedorazila.

Když jsem natankoval „svůj“ vůz a cifra na stojanu se zastavila na 40$ za plnou nádrž, působil jsem tak šokovaně, že z klimatizovaného vozu vystoupil můj hostitel a rozhodl se se mnou sdílet moje rozpoložení větou: „ Je to ale raketa, co?“. Já jsem mu na to odvětil, že ne, protože u nás stojí plná nádrž raketových 100$+. Tu se hluboce zamyslel a odvětil: „Tak to vás musí brát na hůl.“ A k tomu se nedá dodat vůbec nic.

Prodej náhradních dílů
Když už jsem byl tady, nemohl jsem nenavštívit některou z místních samoobsluh s náhradními díly. Tyto obchody jsou nedílnou součástí každého nákupního centra. Lidu, v kteroukoliv hodinu, je zde mraky a nabídka sortimentu dílů je podobná té naši. Výjimkou je neuvěřitelná šíře nabídky. Jen podkladky pod poznávací značku tady byly nejméně ve stovce různých provedení. Počínaje podkladkou ozdobenou kamínky ala Swarovski a konče lebkami okolo SPZ pro rockery. Na počátku každého regálu je dotyková obrazovka, kde po naťukání VIN svého vozidla, dostanete informaci o ceně hledaného dílu a jeho umístěním v prodejně. Pokud jsem si všiml dobře, stroj všechno nezastane a většina nakupujících s dílem v ruce stejně vyhledala prodavače, aby se ujistila, že vybrala dobře. Je mi líto, že jsem nebyl drzejší a prodejnu vám nevyfotil. Velikost samoobsluh je úctyhodná, ale to nemusí člověk bloumat po Státech, aby zjistil, že už to částečně dorazilo i k nám. Kdo z vás navštívil nově zrekonstruovanou černo-žlutou prodejnu náhradních dílů v Pražských Vysočanech, ví, o čem mluvím.

2015
Jistě mi dáte za pravdu, že doba je hektická, někteří vaši zákazníci obzvláště vypečení. Světlo na konci tunelu nikde a internet nám byl čert dlužen. Mám na mysli tu formu internetu, která umožňuje vytváření „odborných – zákaznických“ portálů (tzv. fórum). Vězte, že už ve spojení slov „odborný a zákaznický“ je něco neřešitelného a protichůdného. Tak se tím moudrem vycházejícím z úst některých vašich zákazníků, účastníků odborných webů, nenechte příliš rozhodit a držte se svého. Právě to vás totiž dovedlo v podnikání až sem. Do roku 2015. A to si říkejte vždy, když vás to soukromé podnikání přestane bavit!

Josef Förster

Autor je spolupracovníkem redakce

for

Komentáre

Komentár musí byť dlhší ako 5 znakov!

Potvrďte pravidlá!

Ešte nikto nekomentoval tento článok. Buďte prvý!