Téme filtrov pevných častíc sme sa už venovali niekoľkokrát. V dnešnom článku sa spoločne s firmou Turbo-Tec pozrieme na možnosti čistenia DPF.
Filtry pevných částic jsou pro mnohé uživatele strašákem, proto často spíše při vzniku problému přivírají oči. Jeho výměna rozhodně není levnou záležitostí. Na aftermarketu se objevují i neoriginální filtry pevných částic, které jsou lákavější především díky mnohem nižší ceně. Ale jejich účinnost není zdaleka tak vysoká, jako u originálních filtrů. V případě nedokonalé funkčnosti přitom může dojít k poškození dalších komponentů automobilu, jako například turbodmychadla, čímž se celkové škody na vozidle rapidně zvýší.
Existují však i způsoby péče o filtr pevných částic, které nemusí nutně znamenat jeho výměnu za nový. Tzv. regenerace filtru probíhá na vozidle. První forma regenerace, pasivní, probíhá při teplotě výfukových plynů okolo 350°C – 500°C. Při této teplotě saze reagují s materiály uvnitř filtru a dochází tak k samovolnému filtrování splodin. Této regenerace se dosahuje při vyšších otáčkách, například jízdou na dálnici.
Další formou je aktivní regenerace, kterou spouští řídící jednotka. Vyžaduje teplotu okolo 600°C, kdy jsou saze spáleny. Zapíná se v momentě, když jednotka zaznamená míru nasycení vyšší než 50 %. Řídící jednotka poté změní operační parametry motoru. Například dojde k zastavení recirkulace výfukových plynů kvůli zvýšení hladiny kyslíku nebo ke zvýšení množství vstřikovaného paliva nebo zpoždění vstřiku paliva.
V případě, že je dpf filtr naplněn do takové míry, že již jednotka není schopna spustit aktivní regeneraci, je nutné spustit nucenou regeneraci pomocí diagnostického softwaru v servisu. Tento způsob však není příliš bezpečný, protože může dojít k poškození filtru z důvodu nekontrolovatelného spalování sazí.
Filtr pevných částic je možné si nechat vymontovat z vozidla a vyčistit u specialistů. Ne vždy je to samozřejmě jednoduchá záležitost, protože filtry bývají občas hodně nepřístupné. V zásadě existují čtyři možnosti, jak si nechat filtr vyčistit. První, nejméně efektivní, ale zároveň nejlevnější způsob, je použití chemických aditiv, která se přidají do nádrže spolu s palivem. Tím se rozpustí spálené usazeniny a nedostanou se tak do výfukového potrubí.
Dále je možné filtr vyčistit v ultrasonické nádrži naplněné vodou. Při této je filtr ponořen do vody o vysoké teplotě a tlaku. Ultrasonické vlny způsobují implozi mikrobublin, které zapřičiňují odlupování pevných částic z filtru. Výhodou této metody je hloubkové čištění všech komor filtru. Nevýhodami naopak nízká efektivita při vysoce znečištěném filtru, riziko mechanického poškození filtru z důvodu působení ultrasonických vln a vysoká spotřeba vody.
Filtr pevných částic je možné vyčistit i vypalováním. Tato metoda však vyžaduje mechanický zásah do filtru, který musí být rozřezán a vložen do pece, kde se při teplotě 600°C až 700°C vypalují karbonové usazeniny. Následně se filtr svařuje zpět dohromady. Při této metodě dochází k odstranění naprosté většiny pevných částic PM10. Na druhou stranu ale tato metoda ohrožuje integritu filtru a může dojít k roztátí vzácných kovů, které mají vliv na funkčnost filtru.
Nejmodernější metoda zahrnuje čištění chemickými aditivy a vodou. Do dpf se přidají speciální chemické přídavky, poté se filtr vloží do speciální kabiny a připojí na vodní trubky. Ty poté filtrem pouští vodu pod určitým tlakem a úhlem. Na závěr se filtr vysuší horkých vzduchem. Tato metoda je zdaleka nejšetrnější a nejrychlejší. Nedochází k mechanickému poškození, ani nejsou ohroženy vzácné kovy. Zároveň dochází k téměř stoprocentnímu odstranění všech pevných částic PM10 a olejových usazenin. Tato metoda není tak efektivní v případě, že je filtr naplněn na 80mbar.
Komentáre